9 otázek, na které byste měli znát (správnou) odpověď

1. Proč chci vlastně psa?
Nesprávně: Soused si ho koupil taky. U velkého domu má být velký pes. Vypadám s ním dobře. Dcera/syn má narozeniny. Všichni si ho pořizují. Bože, to štěňátko je tak roztomilé! Přece ty zbytky jídla nevyhodím! Sousedovy děcka k nám pořád lezou.
Správně: Chci společníka, který mě bude vítat, když přijdu z práce. Chci kamaráda, o kterého můžu pečovat. Chci, aby mně hlídal majetek. Chci, aby se děti naučily vztahu ke zvířeti i zodpovědné péči o něj.

3. Budu mít na něho čas?
Nesprávně: No to už pak nějak vymyslíme. Občas bych si mohl z práce odskočit. Však bude celý den na zahradě. Ten cvičit nepotřebuje, hlavně aby hlídal. Děti s ním půjdou, až přijdou ze školy.
Správně: Na řadu let (10 až 15) mi přibudou každodenní pravidelné povinnosti. Ráno si udělám čas a vyjdu si s ním, také večer si na něho udělám čas a alespoň na hodinu půjdeme ven. O víkendech a o dovolené ho budeme brát s sebou, nebo mu zaplatíme ubytování v psím hotelu. Rodina se domluví tak, aby byl pes pravidelně venčen a cvičen.

5. Budu ho mít kde ubytovat?
Nesprávně: No to už pak nějak vymyslíme. On už si v bytě nějaké místo najde. Bude přece spát na zahradě! V dešti si zaleze do kůlny. V noci mě bude hřát u noh.
Správně: Ano, máme to vymyšleno tak, že nebude rušit sousedy a přitom mu tam bude dobře. Už mám postavenou boudu se zateplením přesně podle té knihy o chovu psů. Chci ho mít doma, není to venkovní pes ­ už mám připravený pelíšek a vyhrazené místo pro něj, což není rozhodně v mojí posteli.

6. Souhlasí celá rodina?
Nesprávně: Manželka/manžel reptá, že ona/on se o něho tedy starat nebude. Sousedi nic netuší, ale sousedka se jednou zmiňovala, že štěkot psa nesnáší. Babičku psi děsí. Tchyně protestuje. Děti jsou nadšeny.
Správně: Ano, manželka/manžel je ochotna/ochotný se o něho také starat, těší se na něho. Sousedi o tom vědí a nic nenamítají. Babička se psů nebojí. Tchyně mlčí. Děti jsou nadšeny.

7. Jaké chci plemeno?
Nesprávně: Listoval jsem v atlasu psů a líbil by se mi třeba dobrman. Taky beagle je takový docela pěkný pes. Je jedno jaký bude, hlavně musí být krátkosrstý, aby manželka nenadávala, že dělá nepořádek. Soused má pitbula a sportovní auto, co kdybych začal tím pitbulem? S pudlem bych byl trapný, teď je v módě rhodéský ridgeback. Nebo nějaké vzácnější plemeno, pak bych mohl na štěňatech i vydělat peníze.
Správně: Chci menšího psa s přátelskou povahou a láskou k dětem, uvědomuji si, že nebudu mít až tolik času ho cvičit (puld, kříženec, welššpringršpaněl, špic apod.). Chci většího psa s přátelskou povahou a láskou k rodině, ale uvědomuji si, že bude nutné s ním alespoň základní výcvik prodělat (retriever, setr, boxer apod.). Chci ostrého psa, který mi bude hlídat majetek, ale uvědomuji si, že mu budu muset věnovat hodně času a cvičit ho (německý ovčák, briard, dobrman, rotvajler apod.). Uvědomuji si, že kupírování uší působí psům utrpení a je proto u nás zakázáno, volím proto plemeno, respektive křížence u něhož se nekupíruje ani ocas.

8. Budu schopen psa financovat?
Nesprávně: Nějak bylo, nějak bude. To nějak zvládneme, hlady snad nebude. Sousedka kupuje pro psa odřezky z jatek a prý je to levné. Za veterinářem jsme sice ještě nebyli, ale když tak ho necháme očkovat jen proti vzteklině. A odčervovat ho budeme česnekem. Klíšťata si vykouše. Pes nemoc vždycky nějak rozchodí.
Správně: Už jsem si udělal kalkulaci a v rodinném rozpočtu jsme pro psa vydělili finanční prostředky. Vím, že do jednoho roku života je pes dost drahý ­ speciální krmivo, všechna ta očkování, odčervování, veterinární péče, musíme mu také nakoupit spoustu věcí. Uvědomuji si, že velký pes stojí více, protože více sežere a pokud je nemocný, stojí i léky více peněz.

9. Jsem ochoten změnit kvůli psovi své zvyky?
Nesprávně: Ale však on někdo z rodiny ráno vstane. Nějak se potom domluvíme. Když nebudeme doma, může ho venčit třeba známá. O víkendech jsme zvyklí vždy odjíždět k rodičům, tam ale pes být nemůže, tak mu necháme doma plnou misku.
Správně: Vím, že koupě psa je značným a dlouhodobým zásahem do stereotypů naší rodiny. Uvědomuji si, že pes potřebuje ven v každém počasí, a to i když se mně nechce. Vím, že když bude nemocný, budu se muset o něho starat a podávat mu pravidelně léky. Vím, že přestože jsem si ráno rád pospal, musím teď vstát a jít s ním ven. Vím, že dovolenou budeme muset plánovat tak, abychom si ho mohli vzít s sebou, nebo mu najít dobrý psí hotel.