Majitelé psů mají povinnosti

Podle občanského zákoníku (§ 415) je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Vlastník věci - tedy i psa - nesmí ohrozit jinou osobu, musí se zdržet všeho, čím by nad míru obtěžoval jiného nebo vážně omezoval výkon jeho práv.

Podle zákona o přestupcích a trestního zákona (§444 ­ 449) je v případě vzniku újmy jiné osobě (např. bolest poškozeného, poškození věci, ztráta výdělku atd.) povinen uhradit vzniklou škodu.

Veterinární zákon ( č.166/1999Sb.) stanoví povinnosti chovatele, mezi které mimo jiné patří povinnost psa ve stáři od 3 do 6měsíců a poté vždy jednou za rok očkovat proti vzteklině, včetně povinnosti zajistit, aby bylo neprodleně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností,které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou.

Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (č.246/1992 Sb.) je každý povinen chránit zvířata před týráním. Zabezpečit při zájmovém chovu zvířat přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat.

Zákon o myslivosti zakazuje nekontrolovaný volný pohyb psů, při kterém mohou slídit nebo pronásledovat zvěř v honitbě (tj, na pozemcích vzdálených více než 200 m od trvalé zástavby).

Zákon o použití pozemních komunikacích (č.361/200Sb.,) zakazuje volné pobíhání zvířat na veřejných komunikacích.

Psi by tedy neměli být chování v takových podmínkách a takovým způsobem, kde nelze uvedené povinnosti splnit.
Psům je třeba zabezpečit dostatečnou ochranu před jejich utrpením tím, že nebude bezdůvodně omezována jejich potřeba volného pohybu v prostorách, kde nejsou ohroženi.

Opatření vedoucí k ochraně psa před bolestí nebo utrpením, k ochraně zdraví nebo jiného poškození jsou důvodem, kdy je možné dočasně pohyb zvířete omezit. Podle platných předpisů je proto v zájmu ochrany zvířete, aby na zpevněných veřejných komunikacích byl pes veden na vodítku doporučené délky 1,5 m.

Na silnicích a jiných dopravně zatížených komunikacích dochází, zejména při průjezdu těžkých nákladních nebo jinak hlučných vozidel, ke stresování psů a k jejich přirozené snaze uniknout. Při tom dochází nejen k nehodám, při kterých jsou zvířata poraněna nebo usmrcena, ale i k jejich útěku, kdy přivolání je zejména při dopravní frekvenci ve městech a silnicích obtížné, zaběhlá zvířata při ztrátě původních sociálních kontaktů trpí (ztráta 'náhradní smečky' - pána).
Pádným argumentem pro vodítko je i nárůst autoúrazů nekontrolovaně pobíhajících psů a autonehod se smrtelnými následky pro zvířata. Případně úrazů lidí, zejména dětí, které uprchlého psa, často bez dostatečné pozornosti, bezprostředně následují.
Byl zaznamenán nárůst případů vzájemného napadení psů a jejich následná poranění. Pokud by psi byli vedeni na vodítku, je možné takovým případům předcházet.
Vedení psa na vodítku umožňuje i kontrolu v době hárání fen, omezení nežádoucích stavů březosti a porodů nežádoucích štěňat a je jedním z účinných opatření k regulaci populace.

Nasazení náhubku, který vždy musí být uzpůsoben tak, aby v nadměrné míře neomezoval fyziologické funkce (např. dýchání) psa, se považuje za nezbytné jen v takových prostorách a při takových činnostech, kde nelze vyloučit obrannou reakci psa na bolestivý, byť neúmyslný podnět (v dopravních prostředcích, apod.) nebo tam, kde může vzniknout riziko neúměrného zmenšení obranné vzdálenosti mezi zvířaty (výstavy apod.) a v případech vyhlášení mimořádných opatření (např. protinákazová opatření při vzniku vztekliny), stanovených podle veterinárního zákona.

Zabezpečení psa proti úniku, včetně jeho vedení na vodítku, omezuje i rizika napadení jiných druhů zvířat a nežádoucí vnikání psů do cizích objektů a na cizí pozemky; lze tak předejít i poškození zdraví psů, ke kterému může být veden majitel objektu ve snaze ochránit svůj majetek.

Dodržujte zákazy vstupu psů do vyznačených prostor. Tam, kde je to písemně nebo piktogramem (značkou) vyznačeno se psy nevstupujte.

Při vstupu se psem do veřejných nebo soukromých prostor si vyžádejte souhlas příslušné osoby a řiďte se jejími pokyny - morální převaha bude vždy na vaší straně.

Majitelé psů musí v zájmu všech dodržovat příslušná ustanovení!

Kdyby se dodržovala příslušná ustanovení, nemuselo by k mnoha nehodám vůbec dojít.
Pouze majitel má plnou zodpovědnost za svého psa, protože je to on, kdo jeho povahu zná nejlépe. Majitel by měl předvídat nebezpečné situace a snažit se jim všemi prostředky vyhnout.
Nerespektováním zásad korektních mezilidských vztahů postoj společnosti ve vztahu k problematice chovu psů polarizuje. Pokud je pes veden po veřejném prostranství či komunikaci na vodítku, je možné se vyhnout řadě konfliktů, snižuje se riziko nepřiměřených reakcí při setkání psa s malým dítětem, starým člověkem apod. Pokud pes vedený na vodítku znečistí komunikaci, lze majitele jednoznačně identifikovat. Dodržování těchto zásad vede podle zahraničních zkušeností ke zlepšení soužití lidí navzájem i se zvířaty.


Výcvikové kurzy pro psy napomáhají společnému soužití

Prospěšná je návštěva výcvikového kursu pro psy ­ nejenom pro velké psy!

Návštěva psí školy slouží především bezproblémovému soužití psa a člověka. Zlepšuje také vztah psa k majiteli, neboť ti jsou vyzváni se utkat s podstatou svého psa, aby mohli lépe odhadnout jeho chování.
V těchto kursech se pes formou hry učí poslušnosti a štěňata kontaktu s jedinci svého druhu. Učí se přizpůsobit neobvyklým situacím. Takto profitují všichni ze společně navštíveného tréninku.
Ale i u psů platí celoživotní vzdělávání, nejenom návštěva kursu!
Společné učení se svými úspěchy i neúspěchy vede jak u majitelů, tak u psů ke zpevnění vzájemné důvěry. Výsledkem je jistější a na veřejnosti vhodnější vystupování.