1. Chování zvířat není často předem předvídatelné

Výše popsané nálady, jejich projevy a z nich plynoucí chování mohou posloužit jen orientačně a vždy je lepší se raději zeptat majitele a dát na jeho radu.
Reakce psů jsou občas těžko předem rozeznatelné, každý pes reaguje odlišně.
Chování psů přitom nezáleží na rase, velikosti a pohlaví.

Štěňata jsou hravá a soutěží mezi sebou o pořadí ve 'smečce'. Opravdový zájem o ochranu svého území se v těchto soutěžích projeví velmi zřídka.
Naopak u dospělých psů jsou rozdílné způsoby chování již zcela vyvinuté. Jejich reakce, jako např. hravost, útěk a útok, jsou ve větší míře určeny jejich zkušenostmi z mládí.

2. Náhlý ústup nemusí pes pochopit

Nikdy před psem neutíkejte, stupňuje se tím jeho pronásledovací pud!

Pes je ve své podstatě lovec! Naši domácí psi jsou sice na chodící lidi zvyklí, začnou-li však lidé před nimi utíkat, zaktivuje se jejich lovecký a hrací instinkt.

3. Nedívat se přímo do očí zvířete

Nikdy se nedívejte cizímu psovi přímo do očí!

Pojme to jako hrozbu. Přímý kontakt očí signalizuje převahu. Dovolí-li si to řádově níže postavený pes k výše
postavenému, platí to jako výzva a vyvolá tím konflikt.
Vyhněte se u cizích psů přímému kontaktu očí. Podívejte se na ně jen zběžně.
Vlastnímu psovi se můžete do očí klidně podívat. Ale i zlý pohled může pes pocítit jako trest nebo hrozbu.

4. Děti nechat hrát se psy pouze pod dohledem

Nikdy nenechejte děti hrát si se psem (cizím i vlastním) bez dohledu dospělých!
Postoj batolat i větších dětí lezoucích po čtyřech, připomíná psovi postoj jeho přirozených soupeřů nebo kořisti. Pro dítě je nebezpečná i snížení polohy obličeje do výšky psa.
Pes může reagovat i na nové a pro něho neznámé podněty, dětský pláč, vrnění apod.
Psi o větších rozměrech a hmotnosti mohou poranit dítě nechtěně (např. drápem končetiny, převrhnutím kočárku) při skoku obvykle do vyvýšeného prostoru (kočárek apod.)

Především kojenci a malé děti vidí často v psovi ideálního partnera na hraní. Vývojově podmíněné, často nešikovné pohyby dítěte si ale pes může špatně vyložit.
Reaguje reflexivně, mohl by dítě převrhnout nebo dokonce kousnout.
Často se stává hra mezi dětmi a psy nechtěně prudkou. Někdy se mezi sebou navzájem hádají i děti. Pak se může stát, že se pes přikloní k jednomu z dětí a chce ho chránit.
Přítomnost dospělých by měla být kontrolou a vyrovnáním takovýchto stavů. Ochranitelský instinkt se může projevit především v situaci, kdy jsou na návštěvě cizí děti a hrají si s domácími.

5. Buďte opatrní při hře se psy

Psi se při hraní navzájem koušou, aniž by se při tom zranili. Ale vy byste si při hře s ním měli dávat pozor!

Obzvláště u štěňat, ale i u dospělých psů je obvyklé, že se při hře koušou. Psi se přitom dokáží (např. gestem podřízení ) vyhnout vážným zraněním. Dobře vycvičení psi nepřekročí při hře stanovené hranice.
Pes ovšem nemůže rozlišit jedince svého druhu od lidí. Proto se může stát, že při hře se i vaše ruka ocitne v tlamě vašeho psa.
Zachovejte chladnou hlavu a neodtahujte ruku. Dobře vychovaný pes ji na povel pustí.

6. Také pes cítí bolest

Určité druhy zacházení přivodí psovi bolest: Nikdy psa netahejte za ocas nebo uši a už vůbec nekopejte.
K mnoha poraněním došlo, v případech, kdy se člověk snažil pomoci zraněnému zvířeti (např. při úrazu po autonehodě) a nesprávně nebo bolestivě se psem manipuloval.

Nepřivoďte žádnému psovi, ať už jen neúmyslně, žádnou bolest. Zcela jistě se bude bránit.
Pes je zvíře vnímavé k bolesti. Některé partie těla jsou obzvláště citlivé. Ocas je důležitou součástí jeho mimiky. Je ukazatelem stavů a nálad. Proto na něj dává velký pozor. Když ho za něj zataháte, automaticky se s otevřenou tlamou otočí a může reagovat agresivně.
To stejné platí pro uši. Ty jsou velmi citlivé. V žádném případě ho za ně netahejte, ani tehdy ne, když vás neposlouchá.
U dětí předškolního věku se někdy stane, že psa kopnou a ten se brání. Ujistěte se, že i vaše děti znají pravidla chování na ochranu zvířat i vlastního zdraví a že je dodržují.

7. Nikdy se nevměšujte do rvačky dvou psů

Když si dva psi hrají nebo se perou, nikdy se nevměšujte!
Děti by měly přivolat dospělého!

Hry nebo rvačky psů působí často vážněji než ve skutečnosti jsou. V mnoha případech probíhá hra intensivně (vrčení, tahanice). Takto se určuje hierarchie. Zásah člověka ruší průběh takových rvaček.
Když se psi pokouší zneškodnit soupeře, nedávají přitom pozor, kde kousnou.
Takové chňapnutí může na nechráněné lidské kůži způsobit poranění. Jestliže se perou dva dominantní jedinci, podaří se většinou jen zkušeným majitelům (kteří si ovšem musí navzájem pomoci), bez vlastní újmy své psy od sebe odtrhnout.
Rozumnější je ještě před rvačkou vyčíst z chování psů hrozící nebezpečí, a vyhnout se tak možné konfrontaci zvířat. Děti by měli přivolat na pomoc dospělého člověka a v žádném případě nezasahovat samy.

8. Cyklisté a běžci

Cyklisté a běžci jsou pro psy výzvou ­ vyvolávají jejich zvýšený zájem zejména svým pohybem. Nevšímejte si přibíhajícího psa. Jestliže pes běží za vámi, zpomalte rychlost!

Psi, kteří pronásledují cyklisty a běžce, činí tak z pudů loveckého nebo hracího. Tyto instinkty by neměly být nutně vyprovokovány. Jestliže už z dálky vidíte volně pobíhajícího psa, pokuste se klidně a s odměřeným odstupem projet nebo proběhnout okolo něho.
Mějte ho na očích, abyste dokázali odhadnout jeho reakci. Když pes o vás projeví zájem, je lépe zpomalit. Již tímto ho můžete odradit. Přiblíží-li se člověk k psovi zezadu, neměl by to činit nehlučně. Vylekaní psi tak mohou způsobit nehody cyklistů.

Chovatelé, dodržujte sami zásadu, že v místech kde se pohybují cyklisté, běžci, lyžaři nebo jiní pohybově zaujatí sportovci, by měl být pes veden na vodítku! Předejdete tak zbytečným konfliktům.