Výsledky také ukazují, že tam, kde se s obyvateli v tomto směru dlouhodobě a cíleně pracuje, je počet těch, kteří mají zájem aktivně se zapojit větší. Dokládají to i četné zahraniční zkušenosti.

Následující grafy jsou z dotazníkového šetření obyvatel mikroregionu Podluží, realizovaného 1999/2000, vzorek 2776 respondentů.

Ještě v první polovině tohoto století byla Bretaň "koncem světa", regionem bez šancí i bez budoucnosti. Upadal zde textilní průmysl a také zemědělství mělo problémy, takže docházelo k výraznému odlivu obyvatel do měst. Banky odmítal poskytovat bretaňským zemědělcům úvěry. Poprvé na sebe upozornila v roce 1940, kdy zde vyšla sbírka tradičních bretaňských písní. Od té doby se zájem o Bretaň stal v Evropě módní intelektuální záležitostí. Tradiční lidová poezie zde vždy byla na vysoké úrovni a místní keltské památky přitahují návštěvníky z celé Evropy. Domácí obyvatelé pochopili, že chtějí-li dosáhnout ekonomického rozvoje, nemohou spoléhat na stát. Sami založili výbor pro hospodářský rozvoj a rozhodli se, region postaví na nohy vlastním přičiněním. Do společné práce se zapojili všichni. Od roku 1950 se podařilo nastartovat tzv. bretaňský ekonomický model. V té době se dokonce prezident Charles de Gaulle obával, že by se Bretaň mohla pokusit získat autonomii.

O rozvoj Bretaně se zasloužila církev, která hlásala "personalistickou filosofii". Vysvětlovala, že každý by měl vzít svůj osud do svých rukou, že každý občan má svoji hodnotu, své nadání a ostatní mu musí dát šanci, aby toto své nadání mohl využít. Přinese to nakonec užitek všem. Tyto myšlenky také podporoval tisk a další sdělovací prostředky. Následovalo dvacet let analýz, hledání, lobování a především usilovné práce. Podařilo se najít a rozvinout bretaňské zvláštnosti - specifika a přednosti. Obnovili původní hospodářská odvětví - rybolov a pobřežní námořní dopravu. Zemědělství se z hromadné velkovýrobní produkce přeorientovalo na biologickou a ekologickou kvalitu. Vytvořili vlastní síť bank kontrolovanou zemědělci. Ta podporuje renesanci rybolovu, námořní přepravy zeleniny a pobřežní plavby vůbec. Mimo jiné dosáhli i toho, že po dvou stech letech stát nakonec uznal význam tohoto regionu a město Rennes se stalo jeho centrem.

Větší zájem o region se projevil i při decentralizaci některých odvětví a firem, jejichž pobočky našly své sídlo v Bretani (Citroen, Yves Rocher, Francouzské centrum pro televizní vysílání, centrum výroby elektroniky). Rozvíjí se zde obchod. Do té doby byla Bretaň "lázněmi Paříže", nyní se stává střediskem agroturistiky, kulturní turistiky a turistiky identity.

Leisure Time
Od začátku 20. století (současně se zkracováním pracovní doby) se stále intenzivněji rozvíjí průmysl “volného času". Evropa jej v jeho počátcích ignorovala. Její představitelé neprozíravě označovali volný čas jako čas pro líné. V současnosti mají toto dynamicky se rozvíjející průmyslové odvětví plně pod kontrolou Američané a Japonci. Jeho význam je nasnadě, uvědomíme-li si. Že dnešní mladí lidé se naprosto nedokáží obejít bez internetu, walkmanů, videa, televize a multikin. V této virtuální realitě, která je plně v režii průmyslu volného času a zábavy, stráví dnes mládež 6 až 7 hodin denně. Přitom zatímco ve Francii tvoří příjem z průmyslu volného času pouze 2,5 % HDP, ve Spojených státech dosahují jen příjmy z autorských práv 7 % HDP.

Není jednoduché zachovat si identitu ve světě, kde vládne "norma". V této situaci může být významným zdrojem příjmů image. Samotní Bretaňci uvádějí, že image je zdrojem 20 až 30 % národního bohatství (což je více než v případě francouzské vojenské výroby). Proto Bretaň usilovala o nový image, založený na poskytnutí příležitostí nadaným lidem a na posilování alternativního průmyslu volného času a zábavy. Podařilo se jim, že přesvědčili všechny kolem, aby přehodnotili své názory na Bretaň, prezentující se nyní jako rozvíjející se region, kde žije mnoho vzdělaných a šikovných lidí. Organizují festivaly, jejichž úkolem je vyhledávat mladé talenty. Iniciují založení a podporují produkci nových vydavatelství a televizních stanic. Obávají se toho, že když mladí přestanou budovat alternativní kulturu a průmysl zábavy, podlehnou globální kulturní “normalizaci". Bretaň není Kalifornie, proto si myslí, že by bylo dobré, kdyby se jim podařilo spojit s ostatními regiony v Evropě, které si zachovaly kreativitu a identitu.

Živé tradice
Úsilí veřejné správy o podporu lokálního průmyslu volného času a s tím souvisejících aktivit vycházelo i z analýzy změn v trendech trávení volného času. Ukázalo se,že kromě tradiční delší dovolené mají lidé zájem o krátkodobé pobyty (prodloužené víkendy) několikrát do roka a ty je možné naplnit aktivitami vedoucími k posílení národní identity.

Důležitou roli při hledání vzájemného porozumění a ve snahách o udržení společenské soudržnosti hrála a hraje v Bretani lidová kultura. Šlo jim ale o to, aby ser zde nestala muzeálním folklórem. Hudba, zpěv a tanec mají trvalou hodnotu, zatímco kroj podléhá módě a ztrácí svůj praktický význam. Proto se podpora lidové kultury zaměřuje především na bretaňskou hudbu a tanec. Pořádají se plesy a taneční zábavy s bretaňskými tanci v civilním oblečení. Tančí se v kruhu a zpívají se písně, při kterých si zpívající skupinky vzájemně odpovídají. Tyto akce jsou mnohem navštěvovanější než místní diskotéky a noční podniky. Hrají zde mladí hudebníci, kteří znají jak starou lidovou muziku, tak i své nové skladby, vytvořené v duchu lidové hudby. Tato hudba je živá, vychází na deskách, hraje se v rozhlase. Dochází tak vlastně k mobilizaci za zhodnocení talentů a osobností ve službách území, do kterého patří. Podpora osobností i způsobů organizace aktivit přispívá k posílení identity.

Jednou ze zajímavých tradic, kterou v Rennes vymysleli, jsou "putování se zpěvem". Dříve se zpívalo, když se hnaly krávy na pastvu, zpívalo se na pohřbech i na svatbách. Dnes jezdíme autem a písně mizí. Proto vytvořili nový rituál. Lidé se nejdříve scházejí, aby se písně naučili (staré, lidové i nově vytvořené). Jde o písně pochodové, proto se je musí naučit zpívat s patřičným rytmem, který podněcuje k pohybu. Těchto putování se zpěvem se účastní až dva tisíce lidí. Je nutné zvolit vhodnou trasu a lidé se vydávají na cestu postupně po skupinkách. Jdou zavěšeni, aby cítili potěšení z kontaktu a aby se jejich pochod nepodobal pochodu vojenskému. Po cestě jsou zastávky, na kterých je podáváno tradiční občerstvení (například zeleninový bujón a bezcholesterolové chlebové placky z tmavé pšenice.

V současné době v Bretani již opět přemýšlejí jak dál. A že se nevzdávají a neponechávají rozvoj svých měst a regionů náhodě svědčí například i Charta komerčního urbanismu, spojení úsilí orgánů místní správy, orgánů obchodní justice, představitelů spotřebitelů, občanských sdružení, obchodní firem i drobných živnostníků zabývající se harmonickým rozvojem obchodu a jeho působením na image města.